9. třídy na exkurzi v Terezíně

26.3.2024

Exkurzi do Terezína (18.3.2024) jsem si velmi užil, nejen díky tomu, že jsem získal hlubší poznání o Terezíně a jeho životě, ale také atmosférou, která byla cítit všude kolem. Bylo to fascinující alespoň částečně zažít to, co prožívali lidé věznění tam. Zvláště mě zasáhla velikost malých cel a utrpení, které museli vězni každodenně snášet, zejména židé, kteří neměli ani postele k odpočinku a museli spát ve stoje. Bez světla bylo v celách ještě těžší, což muselo pro ty, kdo tam byli uvězněni, být nesmírně obtížné až hraničící s šílenstvím. S podvýživou a strachem o život poslední dny musely být neuvěřitelně stresující.

Musím také zmínit úžasný útěk z Terezína, který provedli tři mladíci, utekli přes otevřená vrata během německého svátku a poté pomocí provazu přelezli hradby. Byl to jediný úspěšný útěk, což dokazuje, jak těžké bylo uniknout z Malé pevnosti. Celkově to byla velmi působivá zkušenost, která mi připomněla důležitost učení se z historie a význam míru a tolerance mezi lidmi ve světě.

Nakonec bych chtěl poděkovat všem, kdo se podílel na organizaci této exkurze, díky nim jsem se mohl podívat do Malé i Velké pevnosti v Terezíně a dozvědět se o nich mnoho nových věcí.
(Vassilenko Mark, 9. B)

Do Terezína jsme jeli 18. 3. 2024. Po příjezdu jsme došli do pevnosti Terezína a rozdělili jsme se na dvě skupiny. Celou prohlídku nám popisoval pan průvodce. Při procházení různými místnostmi si uvědomujete, jak špatně se tam lidem žilo. Když si začnete uvědomovat, co se dříve dělo, jste rádi, že v té době nežijete. Jak se s lidmi zacházelo je nepředstavitelné. Museli vykonávat podřadné práce, nedostávali dostatečné množství kvalitního jídla a pití. Důsledkem těžké práce a různých nemocí, umírali ve strašných bolestech.

Po prohlídce Malé pevnosti jsme přešli do muzea, kde bylo vše popsané. Mohli jsme tam najít i jména lidí, kteří tam byli uvězněni. Jsem ráda, že jsme Terezín navštívili. Za mě je velmi důležité připomínat dřívější události, aby se už neopakovaly.
(Eliška Hrdličková, 9.B)

Nejdříve jsme jeli do Terezína, cesta trvala okolo hodiny. Poté jsme vešli do Malé pevnosti, atmosféra byla velmi zvláštní, nedá se ani popsat. Pan průvodce vše uměl říct tak, aby to každý pochopil. Průvodce nám vše vysvětloval a pokaždé se nás ptal, jestli nemáme nějaké otázky. V místnosti, kde byli takzvané samotky, jsme si mohli vyzkoušet, jaké to je, být alespoň jednu minutu v tmavé místnosti. Nejzajímavější bylo, když jsme procházeli půl kilometrovou chodbou, kde svítila jen malá světla. Po skončení prohlídky jsme měli cca čtyřicet minut přestávku na občerstvení a individuální prohlídku muzea.

Po přestávce jsme šli městem, směrem k muzeu Ghetta, po expozici jsme se mohli procházet sami, svým tempem. Poté se nás paní učitelka venku ptala na otázky ohledně Terezína, každý co odpověděl správně nebo se podělil a svojí myšlenku, mohl dostat audioknihu “Se žlutou hvězdou v prázdném kupé”. Aby vše ale bylo fér vůči ostatním, tak se paní učitelka v autobuse ptala, co si každý pamatuje z exkurze, po zodpovězení otázky, mohli ti, co nevyhráli audioknihu předtím, získat tuto audioknihu také. Exkurzi jsme zakončili odpočinkem v autobusu.                                                                                                                                                              (Tereza Zvelebilová, 9.B)

Akce